Reklama
 
Blog | slávek miloslav abrahám

mami, podívej se jak klidně stojej

usedám do rychlíku, který je i po slevě na měsíc, dražší o jeden týden, než autobus. prohlížel jsem si opravy obřího nádraží a známé prostory jsou pryč. ty obrovské haly se známou všudepřítomnou špínou a žebráky na povel, jsou pryč. jen ty vlaky zůstaly.. teď koukám z okna českého luxusu na nástupiště. na prvním stála rodinka. holčička v sukni a táta držel synka na ruce. obstarožní kufr vedle.

a jiný kluk, jiné rodiny zavolá: „podívej mami, jak tam stojej! podívej, táám“. a ukázal na otce s devčetem v sukni a klukem v náruči. vzteklý rodič malého kluka táhne a snad mu ta ručka neupadne. „musíme jendo, musíme nastoupit“. a měla pravdu, vlak, nebo co zbylo po rakousku-uhersku, za pět minut odjíždí. „podívej mamí na ten kufr a oni tam klidně stojí“. máma se konečně otočí: „vždyť jsou z bronzu“, řekne už klidněji jako by se sama divila. „je silný jako můj tatínek“ vzpomene si malej jenda. mamina se roztržitě rozhlédne: „ano, jako tatínek“. a vtáhne prcka do útrob špinavého kontejneru s logem ČD. já koukám pořád na tu rodinku s otcem a obstarožním kufrem a čekám kdy se taky naloží. za chvíli z okna: „jsou tam pořád mami a ten velikej kufr“. „ale vždyť jsou to sochy“, vzpomněla si konečně mamina. „ale jsou tak namístě klidný“, nevzdává se jeník. vlak se dává do pohybu a já s jeníkem čekáme kdy se rodinka bronzů pohne taky.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama