na asfaltovém náměstíčku asfaltového městečka v podvečer hotelík svítí pro opilce bez hostů a jen kluků pár s létajícím talířem ledabyle umělým v barvě co křičí pro nás jak děti na pouti neónem pro oko lahodící kanál v ložnici, s kapucí na zádech nemoci se tvářit čiže bez nadšení co oslabuje pokořením sebe samého pro jiné a tak jen že rukou hodit musím a i chytit snad bez pohybu co studí studem na asfaltce před hotelíkem na náměstí si hážou jako kdysi a v dekóru dneška