koukám na „itala v kuchyni” a mám dobrý pocit. vidím historicky prvního kuchaře v televizi, který prostě je a nesnaží se vypadat být. je naprosto přirozený a svůj.
a pak „v nábytku” vám prodavač vysvětlí, že dřevěný nábytek je všechen z pilin co má kolem a že „masiv” a to je ten jediný správný pojem, který vy hlupáci máte znát je jen tam bokem a snaží se vypadat jako prodavač protože jím není a jen tak nebude. a vemte to přes kopírák kdykoliv a kdekoliv. úřad a nemocnice jsou přirozené hvězdy. ale světlé výjimky potěší. potěší ital v kuchyni a pak úřednice co má ráda svou práci (!) a pak, že je to vše jen hrozné. sám znám až tři takové lidi co prostě jsou a nesnaží se pouze být.